-2.png){kind=logo}
Chtěla bych se s vámi podělit o cestě vzhůru. Vím, že se všude objevila spousta motivačních koučů, stránek a všudypřítomných online kurzů. Najednou všichni vědí jak žít lepší, krásnější a pohodovější život. Cynik by řekl, že se na tom dobře vydělává. Ale já nejsem cynik a tak bych chtěla podotknout, že je dobře, že svět nabírá trochu jiný směr.
Vzbuď se, řeknete mi, tento směr je už dlouho v kurzu. Ano, máte pravdu, ale teprve poslední dobou se konečně lidé rozhodli, že se pokusí podle tohoto trendu i žít.
Chci vám popsat tuto cestu z vlastní osobní zkušenosti, abych vám mohla předat kousek víry a pomoci a možná i směr, jakým se z nejhlubší hlubiny vyškrábat nahoru. Protože i mě vždycky iritovalo, když jsem slyšela:
- bude líp
- už je to dlouho
- už bys měla zapomenout
- to chce čas
Nebo dokonce motivační:
- udělej si to sama hezké
- nečekej na znamení
- nikdo to neudělá za tebe
- štěstí je tvoje rozhodnutí
A co jako? A jak to mám asi udělat? Vám se to řekne, když jste to nezažili.
Já to zažila, vím jaké to je a ráda bych se s vámi podělila o přímou zkušenost.
Začněme od začátku. Lidstvo od nepaměti potřebuje něčemu věřit. Už i Eva s Adamem potřebovali víru, aby se tolik nebáli neznámého. Každý člověk, každý národ měl svého boha nebo několik bohů, kteří mohli za všechno. V dávných kronikách jsou zmínky i o takových dobách, kdy lidé přestali věřit v cokoliv. Tato období jsou označována za období násilí a chaosu a bezpráví. Dalo by se říct, že komunita lidstva funguje úplně nejlépe, pokud v něco věří – v boha, ve spasitele, ve vesmír, v mimozemšťany.
Většina lidstva potřebuje k udržení společenství společnou víru tečka. A je úplně jedno v co budeme věřit. Já už věřím, v dalších článcích vám napíšu v co a proč.
Další námitku, kterou můžete mít je, že teď naše společenství už skoro v nic nevěří a je nám nejlépe.
A všimli jste si, že všechny společnosti a státy, kde všeobecná a hromadná víra neexistuje, se pomalu začínají rozpadávat, lidé jsou apatičtí a nevidí světlo na konci tunelu? Že se víc a víc lidí obrací na osoby, které motivují a ukazují světlo? Dalo by se jim říct novodobí mesiáši?
Ve dvaceti jsem o sobě prohlašovala, že jsem ateista a o i přes to, že jsem ve čtrnácti četla o životě před životem a věřila jsem tomu.
Zjistila jsem, že pokud člověk žije ten svůj život bez větších karambolů, které ho vyhodí ze sedla, nepotřebuje až tak zkoumat, jestli něčemu věří.
Dokud nepotkáte něco, co vám absolutně převrátí život vzhůru nohama, a vy nevíte, čí jste.
Dokud se vám nepřihodí něco, kvůli čemu nevíte, co máte dělat, nevidíte světlo, neumíte si se vzniklou situací poradit a neumí a nemůže vám poradit ani nikdo jiný.
Rozdělila bych toto období na tři části:
- Dno, černočerná tma
- Bahno
- Škrábání nahoru
Takže po této zkušenosti jsem začala věřit. Pokud jsem chtěla žít a přežít, musela jsem věřit. A teď když už jsem ze všeho venku, věřit jsem nepřestala. Čemu a na co? Bude na to čas v dalších článcích.
Pokud jste v některém z těchto období, nebo byste se o něm chtěli dozvědět více, přečtěte si další příspěvek na mém blogu. |Upozorňuji, že to je velmi smutné čtení.